Děti řeší problémy samy...

Máme za sebou první dva dny běžného provozu třídy, bez výstavy a přijímacích rituálů. Pomalu si nastavujeme pravidla a děti se sžívají s novým prostředím a kolektivem. Včera jsem zažila pro mě hodně silný okamžik, kdy jsem si uvědomila, jak moc důležité je, že necháváme děti, aby si svoje spory řešily, pokud je to možné, samy. V průběhu dne nastal poměrně vyostřený konflikt mezi třemi chlapci, který vzbudil opravdu velké emoce. Rozdělilo je to na dvě "nepřátelské" skupinky. Chvíli na to jsme byli pozváni k fotografovi, protože probíhalo focení tříd. A po něm následovalo focení skupinek. Za běžných okolností by se ti tři určitě chtěli vyfotit spolu, ale teď padala slova jako "S ním ani náhodou!" apod. V tom se jeden z chlapců zamyslel a říká: "No, teď jsme na něj fakt naštvaný, ale ty fotky dostaneme třeba až za týden a pak nám bude líto, že tam nejsme spolu." Byla jsem naprosto dojatá, jak osmiletý kluk zvládl poodstoupit od situace a podívat se na ni s nadhledem. A dojem to udělalo i na celou trojici, protože než jsem zatlačila slzu, už se drželi před fotografem všichni tři za ramena...