Oxid uhličitý

Včera měli rodiče možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je být žákem naší třídy. A dnes jsme si s žáky vyprávěli příběh o vzniku života. Na začátku, když Země teprve vznikala, bylo na ní hodně sopek, které do vzduchu vypouštěly spoustu kouře a oxidu uhličitého. Tento plyn byl všude, ve vzduchu i v mořích. Příroda ale přišla s řešením – vytvořila život, který si uměl brát oxid uhličitý z vody i vzduchu a měnit ho na potravu, cukry. A díky životu, který se řídil zákonem "Jez a množ se", se podařilo obnovit rovnováhu. Vznikal při tom i kyslík, který podpořil vznik mnoha dalších živočichů, kteří se množili a množili….Děti se rozhodly, že chtějí ten oxid uhličitý vidět. A našly si na to pokus se sodou, octem a balonkem. Jenže v příběhu bylo i hodně sopek. "A ty vybuchujou!" Takže začala diskuze, co když ten balonek vybuchne! A výsledek diskuze? Snad raději, aby to dělaly venku. Dost vydatně pršelo. Ale to průzkumníky neodradilo. Takže do holin a šlo se… Pak se dostavilo zklamání… Žádný výbuch nebyl! "Ten balon nevybouchnul. A ani neletěl!" Získali "pouze" balonek nafouklý oxidem uhličitým...Bavili jsme se tedy o tom, jaké plyny by letěly…. No když vdechneš helium, tak to, jak mluvíš, je fakt legrace A bylo po zklamání…To je to, co mě na Montessori baví. Výuka nikdy neprobíhá tak, jak jsem si naplánovala. Ve třídě máme 18 originálních myslí a ty nikomu nedovolí jet ve vyjetých kolejích Co bude zítra? Těžko říct