Podzimní velké příběhy

Každé pondělí prvních 5 týdnů vyprávíme velké příběhy.  Vítán je každý, kdo má zájem. Jedinou podmínkou je, že udrží pozornost natolik, aby nerušil průběh výuky.

První velký příběh s podivným názvem Bůh, co nemá ruce :), už máme za sebou. Zabývali jsme se tím, jak vznikl vesmír a Země a jak funguje nejen celý vesmír, ale i každá nepatrná částečka. Děti si vyzkoušely, jak se chovají částečky v plynu, v kapalině i v pevné látce. A to i v závislosti na měnící se teplotě:) 

Druhý velký příběh pojednával o vzniku života na Zemi. Povídali jsme si pohádku o Slunci, které pozorovalo naši krásnou Zemi a sledovalo, jak se narušila její rovnováha. Se Zemí to vypadalo hodně špatně, ale pak se stal zázrak! Objevil se život. Živé organismy se začaly živit tím, co způsobovalo nerovnováhu, a Země byla zachráněna. Životu ve vodě se dařilo a pak se odvážné řasy osmělily žít na břehu. A jak už to bývá, když se osmělí jeden, postupně se přidávají další. Až na souši žili i takoví obři jako dinosauři. A jak to bylo dál? Na to se zeptejte Vašich dětí :) Po svačině, kterou si děti samy připravily, následovala samostatná práce na pomůckách. A před obědem jsme si ještě na zahradě vše shrnuli na časové ose. Bylo zajímavé vidět na tak dlouhé ose, že opravdu až na úplném konci vznikl život. A člověk? Období, po které je člověk na této planetě, zabralo na téměř padesátimetrové ose jen úsek na šířku jednoho prstu. Tak dlouho se Země připravovala na náš příchod! A jak se jí za to odvděčíme? To už je jenom na nás!

Dnes jsme si povídali další velký příběh, tentokrát o příchodu lidí. Zabývali jsme se dary, které byly člověku dány do vínku. A bavili jsme se o tom, co mu umožňují. Na závěr jsme navázali na lidské dary zamyšlením nad sílou slova a myšlenky. Povídali jsme si o japonském vědci Masaru Emoto, který se zabýval fotografováním krystalků vody. Pokusili jsme se přiřadit fotografie k vyřčeným slovům. Zjistili jsme, že každé slovo má velkou moc uzdravovat a nebo naopak. Viděli jsme, co s vodou udělá vyřčená nadávka. A víte, kolik má v sobě člověk vody? Každý! A když někomu nadávám, neovlivňuje to jen tu jeho vodu, ale i tu moji... Asi budeme víc přemýšlet nad tím, jaká slova používáme :)  

Dnešní den jsme začali dalším velkým příběhem, tentokrát o vzniku písma. Poděkovali jsme Féničanům, kteří jako první vymysleli písmo, v kterém jeden znak znamená jedno písmeno. Nemusíme si tudíž pamatovat tisíce různých znaků pro jednotlivá slova, ale zkrátka si je složíme z pár písmenek. Za to jsme jim neskonale vděčni :) A když už náš kmen objevil písmo, tak toho chtěl patřičně využít. Vyrobili jsme si vlastnoručně psací náčiní z nejrůznějších přírodnin a poté s nimi napsali vzkaz rodičům. 

Dnes jsme navázali na příběh o vzniku písma. Tentokrát jsme se zabývali vznikem čísel, a to od prvních pravěkých zářezů do klacíků nebo kostí až po číslice, které známe teď. Ukázali jsme si taky první  peněženku Sumérů :) Zjistili jsme, že za naše čísla vděčíme úžasným indickým matematikům, kteří vymysleli poziční systém: jednotky, desítky, stovky atd. A proč se tyto číslice jmenují arabské, když je vymysleli Indové? Tak o tom zase příště :)